| Po | Ut | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 29 | 30 | 31 | 01 | 02 | 03 | 04 |
| 05 | 06 | 07 | 08 | 09 | 10 | 11 |
| 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
| 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 |
| 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 01 |
Sequel k sequelu... aneb Do třetice všeho šíleného :: Autor: Laura
BUDEME MÍT SYČÁKA!
„Harry, nebuď smutný,“ přisedla si Hermiona k zasmušilému Harrymu před krb. Ten neodpověděl a dál hleděl do plápolajících plamínku ohně.
„Je to kvůli Malfoyovi, že? Trápí tě, že utekl.“
„Divíš se mi, Hermi? Měl jsem takovou radost, že jsem konečně našel svoji pravou lásku, svoji princeznu… a on se z toho vyklubal princ. A když jsem překousnul i tohle a řekl si, tak co, vždyť to není konec světa, alespoň ušetřím za šaty, šperky a make-up, tak se mi ten zmetek vysměje do obličeje a uteče.“
„Hm… Harry, nemyslím, že by jsi s Malfoyem moc ušetřil. Je to ten nejmalichernější člověk co znám.“
„Hermi! To není to podstatné.“
„Jo, jasně, promiň.“
Ron, který si do teď četl nejnovější vydání týdeníku Femmefrpál, si přisedl k debatující dvojici.
„Harry, kámo, měl by jsi být rád, že to dopadlo takhle. Snad jsi vážně nechtěl skončit s fretkou? Víš, co by to byl za život? Pořád jen samé luxusní večírky, nechutné utrácení peněz za nákupy, v jednom kuse návštěvy z ministerstva, bydlení v domě se čtyřiceti ložnicemi a vlastním famfrpálovým hřištěm, ehm… ok, ok, už chápu, proč to oplakáváš.“
Harry si jen povzdychl. „Ale o tom to vůbec není, Rone. Tomu nerozumíš. Chtěl jsem… chtěl jsem být chvilku šťastný, víš. Chtěl jsem prožít tu romantiku, o které všichni mluví a vidíš ji ve filmech od Daniely Steelové…“
„Cože?“
„Ale… mudlovský pojem, toho si nevšímej. Prostě jsem chtěl mít tu možnost obejmout někoho, když to potřebuju. Chtěl jsem se s ním procházet kolem jezera za ruce a usmívat se jako Brumbál po dvacátém citrónovém bonbónu. Chtěl jsem…“
„Vážně? Ty by ses chtěl držet za ruce s Malfoyem?“
„Jestli je to moje pravá láska…“
„To zní nechutně. Nechci si to ani představovat.“
„Chtěl jsem konečně zažít svůj první opravdový polibek…“
„Harry! Už nikdy přede mnou takové věci neříkej! Teď se té představy nezbavím.“
„…chtěl jsem ho mít při snídani na klíně a krmit ho tousty s marmeládou…“
Ron si snažil zoufale zakrýt uši. „Ne! Už nepokračuj, prosím Harry, prosím!“
„… snil jsem o tom, že spolu budeme krmit holuby a vychovávat vnoučata…“
„Hermi? Můžu tě poprosit o jedno hodně silné Obliviate?“
„Já vím, že to nechceš slyšet Rone, ale komu to mám říct, když ne vám,hm? Jste moji nejlepší přátelé. Možná, že s Malfoyem nebudeme moct mít děti, ale můžeme mít třeba nějaké zvířátko, ne? Psa nebo kočku, vždyť já bych mu koupil třeba i hada, kdyby chtěl.“
„Harry,“ vykřikla nadšeně Hermiona, „to je skvělý nápad, můžete ho pojmenovat třeba Syčák.“
„Zbytečně předbíháš, Hermiono,“ zchladil ji Harry.
„Tak to nevzdávej, Harry,“ naklonila se k němu dívka a poplácala ho po rameni, „nesmíš od toho jen tak utéct, pokud je to něco, co doopravdy chceš. Chce to jen plán. Nějaký odvážný, hrdinský, nebelvírský plán. A my s Ronem ti samozřejmě pomůžeme.“
„Ehm… my mu pomůžeme?“ trošku se zarazil Ron.
„Ovšem, že mu pomůžeme, Ronalde Weasley. Je to náš kamarád a zrovna teď potřebuje naši největší podporu. Co jsi si myslel, že ho v tom necháme a budeme se smát Malfoyovi za zády?“
„No…to ani ne,“ začervenal se Ron, „myslel jsem, že se mu budeme smát do obličeje.“
„Ježiš to je materiál,“ povzdechla si Hermiona, „a s tímhle mám spolupracovat na odvážném, nebelvírském plánu na svedení Malfoye? To bude chtít ještě hodně práce. Hodně práce.“